Módní hity, co nejsou pro mě

Legíny. Nedokážu se přinutit tomu tak říkat. Pro mě jsou to prostě elasťáky. Ve třetí třídě jsem měla lesklé fialové a nosila k tomu červené pruhované maxi triko s páskem. Muselo to vypadat děsně, ale tenkrát to letělo. A všechny holky k nim nosily trička pod zadek!

Mrkváče. Můžou to nazvat slimky, ale jaký tvar to připomíná, když si je vezme většina žen? Nahoře silné, dolů se to zužuje. Prostě mrkev.

 

Zimní bundy s páskem. Co je to za výmysl letošní zimy? Je mi jedno, že vypadám jako medvěd, chci aby mi bylo teplo a cítila jsem se pohodlně, a ne aby mě škrtil pásek, asi abych ukázala, že mám pas.

 

Boty s polovičním zipem. Který idiot tohle vymyslel, za to by měli věšet. Jak asi narvu nohu do boty, aniž bych jí pomalu roztrhla? Asi je tam na ozdobu, nebo aby se člověk mohl podrbat. Fakt nechápu.

 

Válenky. Uggy pořád frčí. Vypadají hrozně divně a kromě toho každá druhá holka je má sešmajdané. Já radši botu, co mi nohu podrží, nechápu jak můžou vydržet ten pocit, že jim sjíždí noha.

zdroj: modnipeklo.cz

 

 

Filmové děsy mého dětství

Večer před spaním mě napadl úžasný námět na článek. Filmy, které mě strašily v dětství tak, že jsem kvůli nim nemohla usnout a v noci jsem měla problémy chodit na záchod, protože byla tma a byl daleko. Takže jsem si přivolala svá strašidla a měla problémy usnout.

 

Výborná záležitost byly vzdělávací filmy ve škole. Dopravní o tom, jak děti umřou, když blbnou, kde nemají a o drogách, kde nám naservírovali mrtvolu na skládce. Z toho jsem měla bobky pěkně dlouho.

 

Na jednom kroužku nám pustili horor. Určitě to byla strašná blbost a dneska by mě to asi nevyděsilo, ale dodneška ho mám v paměti. Bylo to nějaké ženě, která vysávala energii z lidí, až z nich zbyly jen kostry a pak tam byl nějaký chlap, co se do ní zamiloval a skončilo to tak, že probodl mečem ji i sebe.

 

Další děs byla vraždící panenka Chucky. Děsím se neživých věcí, co ožijou. A Chuckyho s tím jeho šíleným ksichtem se bojím pořád.

 

Pak film Čarodějky s Anjelicou Houston, jako paní všech čarodějnic. Malý chlapec žije s babičkou, která mu vypráví o čarodějnicích, které žijí mezi námi, nenávidí všechny děti a jak je poznat. Náhodou přijedou na prázdniny do hotelu, kde se koná sjezd čarodějnic. Bylo to tak děsně strašné, protože jenom jeden kluk věděl, že hotel je plný čarodějnic a věděl, že ostatní lidé kromě jeho babičky mu to samozřejmě neuvěří. A vrchol hnusu je, když si Anjelica Houston sundá svůj obličej a paní čarodějnic ukáže svou pravou tvář.

 

Nakonec to nejlepší. Pohádka Jamamba. Fakt jsem byla ráda, když jsem na csfd zjistila, že nejsem zdaleka sama, kdo z ní byl vyděšený. Odehrává se v Japonsku, jsou tam papírové kulisy, herci jsou srandovně nalíčení. Jamamba je stvoření, které se v noci toulá krajem a koho potká, toho zabije. Hrála ji Jaroslava Adamová, která působí děsivě i v civilu, ale tam teda byla hrůzostrašná.

 

Vyju hlady, vyju hlady,

žeru lidi, psy i hady,

kdo mi padne do drápů,

toho rozsápu.