Tohle je moje léto

O víkendu jsme byli s Mužem a dětmi pod stanem. Můžu doporučit kemp Sedmihorky u Turnova. Krásné okolí, čistý kemp, klubovna pro děti, písečná pláž, písečný rybník, super hotovky v kempu v hospůdce Skalák a nesmím zapomenout na točené malinové pivo Rohozec.

Noci byly horší. Máme stan 3+1. Konečně jsme objevili díru, kterou jsme způsobili asi před sedmi lety a kdykoli jsme ji chtěli zalepit, nemohli jsme ji najít. Byli jsme tam dvě noci a obě dvě noci byly bouřky jako prase. Stan byl postavený na mírném kopečku, voda tekla, Beruška ležela zrovna na díře, takže mokrý spacák, voda pod nohama. Ale vyřešili jsme to, Muž spal v autě, děti po stranách stanu, kde bylo sucho, já na suchém kousku. Ráno jsme sušili všechny karimatky a spacáky. Ale jinak se nám tam moc líbilo.

A aby se to nepletlo v sobotu ráno jsme všechno vysušili, vyšli na tůru, vrátili se na oběd a ve čtyři odpoledne, kdy jsme šli balit, začala úplně stejná super bouřka jako předchozí dvě noci.

Poslouchám soundtrack z filmu Stand by me. Po ránu by měl snad každý poslouchat Lollipop od The Chordettes. Při té písničce nemůže mít nikdo špatnou náladu. Jen se tak přihlouple usmívám a zpívám si

Lollipop lollipop
Oh lolli lolli lolli
Lollipop lollipop
Oh lolli lolli lolli
Lollipop lollipop
Oh lolli lolli lolli
Lollipop (pop)....

V sobotu jedeme do Jižních Čech do chaty u Chlumu u Třeboně na kola. Byli jsme tam i loni, ale ubytování jsme měli v apartmánech u Čuchnů. Bohužel než jsme se letos rozhoupali, kdy pojedeme, už neměli volné dva apartmány. Jedou s námi totiž Mužovi rodiče a Mužovi synovci.

cvičení

Od minulého týdne jsem začala cvičit a cítím se líp. Je to zvláštní, ale cítím se štíhlejší, i když vím, že to není pravda. Ale jde mi o ten pocit. Včera jsem cvičila Body revolution Workout 10. Minule mě docela dost bolely stehenní svaly, ale dnes nic. Minule jsem totiž odflákla protažení a to se teda fakt nevyplatí.

Marley a já - knížka nebo film?

V knihovně jsem si půjčila knížku Marley a já od Johna Grograna. Zhltla jsem ji za jeden den. Četla se skoro sama. Na konci jsem byla opravdu zdrcená. Já psa nemám ani nechci, ale trochu jsem Johnovi záviděla pevné pouto s Marleym. Tak jsem si řekla, že se konečně podívám na film, protože knížka byla strašně vtipná.

Ale film. Nuda. Knížka je o Marleym. Film byl o lidech, kolem kterých občas proběhne pes. Navíc oproti Marleymu v knížce byl ten filmový hotový andílek. Jennifer nevidím jako postavu Jenny, ale jako Jennifer Aniston a Owen Wilson, mám ho sice ráda, ale v tomhle filmu vypadal jako svůj děda s parukou. Takže film rozhodně nebrat. Místo toho se vrhnout na knížku

Marley mě naučil probouzet se každý den s nespoutanou chutí do života a radostí, užívat si každý okamžik a následovat své srdce. Naučil mě ocenit prosté věci - procházku lesem, čerstvý sníh, krátké zdřímnutí na zimním slunci. Jak stárnul a začínalo ho pobolívat tělo, naučil mě, jak je důležité neztrácet optimismus ani tváří v tvář nepříjemnostem. Hlavně mě poučil o přátelství, sebeobětování a především o neselhávající věrnosti.

Marley jako učitel a vzor. Je vůbec možné, aby pes - jakýkoliv, ale hlavně tak natvrdlý, divoký a neovladatelný, jako byl ten náš - mohl ukázat lidem, na čem v životě záleží? Jsem přesvědčen, že ano. Věrnost. Odvaha Oddanost. Jednoduchost. Radost. A také věci, na kterých nezáleží.

Někdy vám prostě musí pomoci pes se špatným dechem, ještě horšími způsoby a čistými úmysly a otevřít vám oči.

Moje srdcová záležitost - Stephen King - Tělo

Nejdůležitější věci se nejhůře vyjadřují. Stydíte se je vyslovit, protože slova umenšují jejich skutečný význam, jejich bezbřehá obrovitost se vyslovením scvrkává na pouhou životní velikost. Je v tom však ještě něco navíc, že? Nejdůležitější věci jsou skryty příliš blízko místa, kde leží vaše tajné myšlenky, podobně jako znamení vedoucí k pokladu, jenž by vám rádi ukradli vaši nepřátelé. A nejhorší na tom je, že můžete učinit bůhvíjaké objevy a sklidíte jen výsměšné pohledy lidí, kteří vůbec nerozumějí tomu, co říkáte a proč téměř křičíte, když to říkáte. A tajemství zůstane tajemstvím, protože nenalezne srozuměnou duši.

Chris a já jsme pozorovali Verna, jak zalévá pumpu, zatímco Teddy zběsile cloumal rukojetí. Nakonec byl odměněn proudem čisté vody. V tu ránu měli oba hlavy pod pumpou, aniž Teddy ustal v horečné práci.

„Teddy je blázen,“ řekl jsem s porozuměním.

„To jo,“ řekl Chris věcně. „Nedožije se ani dvojnásobnýho věku, co má teď, to se vsadím. To že mu fotr spálil ty uši. V tom to všechno je. Je to blázen a tancuje mezi náklaďákáma. Přitom vidí hovno, brejle, nebrejle.“

„Pamatuješ tenkrát na tom stromě?“

„Jo.“

Před rokem lezli Teddy s Chrisem na borovici za naším domem. Už byli skoro nahoře, když Chris řekl, že dál to nejde, protože horní větve jsou shnilé. Teddy nasadil ten svůj šílený, zarputilý výraz a řekl, že na to sere, že je celej zapatlanej smůlou a že toho nenechá, dokud nebude nahoře.Chris mu to nedokázal vymluvit. Takže Teddy lezl dál a skutečně to dokázal – vážil nějakých pětatřicet kilo. Stál tam, svíral špičku borovice usmolenou rukou a vyřvával, že je král světa nebo nějakou podobnou pitomost, když se najednou ozvalo nepříjemné zapraskání shnilé větve, na které stál, a už se poroučel. Pak se stalo něco, co člověka utvrdí v tom, že Bůh existuje. Chris po něm reflexívně chňapl a chytil ho za vlasy. A ačkoliv mu zápěstí opuchlo tak, že měl pravou ruku nejmíň čtrnáct dní nepoužitelnou, držel Chris řvoucího a klejícího Teddyho, dokud se mu nepodařilo postavit se na zdravou dostatečně silnou větev, která ho unesla. Nebýt Chrisova pohotového zákroku, byl by Teddy v pádu narážel na větve dobrých pětatřicet metrů k úpatí stromu. Když slezli dolů, byl Chris bledý a neměl daleko ke zvracení z prožitého strachu a Teddy se s ním chtěl prát, protože ho tahal za vlasy. Taky by se byli poprali, kdybych to tenkrát neurovnal.

„Občas se mi o tom zdá,“ řekl Chris a podíval se na mě podivně bezbrannýma očima. „Až na to, že v tom snu nikdy nechytím, držím jen pár vlasů a Teddy řve a padá dolů. Divný, co?“

„Divný,“ souhlasil jsem a naše oči se na chvilku střetly a vzájemně si odečítaly opravdovost přátelství. Pak jsme se znova podívali na Teddyho s Vernem, kteří na sebe cákali vodu, křičeli, smáli se a častovali nadávkami.

„Jenže tys ho chytil,“ řekl jsem.

Čas běží..

Po dvou měsících poctivého každodenního cvičení Body Revolution od Jillian už mám čtrnáct dní pauzu. Začalo to tím, že nám na půl týdne tekla jen studená voda. Přece se po cvičení, kdy jsem zpocená a rozehřátá na maximum nebudu sprchovat ledovou, že jo. Pak jsem byla chvilku líná, nestíhala jsem a minulý týden mě přepadla viróza a pořád ještě se nemůžu zbavit kašle. Najednou si připadám tlustá, možná i ty tři centimetry, které jsem shodila, se mi vrátily zpět. Budu se muset dokopat zase začít cvičit, ale fakt se děsím Cardia 3. To poskakování je šílený.
Jelikož přes týden od osmi hodin večer dávají samé úžasné věci jako je žůžovka a pošta pro tebe, tak si nahráváme seriály po desáté hodině a ty pak sledujeme.

Seriály mých dnů: NCIS, NCIS - L.A., Bones, Myšlenky zločince, Castle a samozřejmě Zmetci.

Přes víkend, kdy jsem ležela, jsem stihla zkouknout i několik dílů Skins. To mě fakt bavilo, i když trochu mi vadilo, jak se tam docela často zvrací.

Co poslouchám: Teď pořád Pehu, album Krajinou, i když je asi jedenáct let staré. Je to pop rock a líbí se mi texty.

Lietam v mracnach ty si divak
ja som zemsky pritazliva

Kam to zas padam kto mi vysvetli
znova k tebe len tak ako predtym

Viem kam to moze viest, pad
na zem z vysky hviezd
Viem kam to moze viest, viem

(Zemsky priťažlivá)

Srdce bije na poplach, chce vyskočiť von z hrude,
ak chceš tak jej zavolaj, ona volať nebude.
Začína,či prestáva byť mnou z týchto náhlych zmien,
prechádza sa tmavou krajinou, pohltil ju tien.

Krajinou mlčiacich slov zrazu kráča chodzou inou.
Krajinou prebdených snov
kráča inou chodzou čiou vinou, čiou vinou.(Krajinou - nádherná balada)

Hlava vinna telo nevinne
V perinach sa ticho rozplyniem
Iba jedna veta z neba znie
V zivote nic nie je nahodne, nahodne

Na dne kratera stale superia telo s hlavou
Na dne kratera skladam z paperia nepriehladny zavoj(Hlava vinná tělo nevinné)

Akoby nás ničil čas,
akoby sa stali z nás použité obaly v kope smetí.
Zrecykluj sa, ja sa tiež,
možno to viem, snáď to vieš,
nech sa všetko obnoví ako predtým.
(Recy-veci)

Buffy navždy

Včera jsem šla spát až o půlnoci. Dívala jsem se na Buffy, na scény se Spikem. Muž nedokáže pochopit, proč se dívám na seriál víc než jednou.
Protože mě vždycky dostane. Mám ráda všechny postavy, samozřejmě až na Rileyho, Buffy s ním šlápla hodně vedle.
Snažím se naposlouchávat angličtinu, i když v Buffy to je trochu těžké, protože každý má svůj zvláštní způsoby mluvy.
Miluju Spikův hlas. Angela mám taky ráda, ale jeho hlas zní proti Spikovi hodně nemužně, spíš přihřátě.
Jsem Spuffy fanynka, ráda čtu i povídky, ale vždycky mě mrzí, že autorky dělají z Alexe idiota, protože neschvaluje vztah Spike-Buffy. Kdyby to byl můj život, tak bych asi byla Alex. Navždy kámoš bez zvláštních schopností. Miluje svoje kamarády a na vztah upír - člověk se dívá realisticky. Ale bez něj by prostě nešlo.
Démonka Anya, která je na peníze, zkouší být po tisíci letech opět člověkem a vždycky plácne, co si myslí.
Giles sice vypadá jako trhlý knihovník, ale umí být pěkně drsný. Má taky úžasný hlas a dost dobře zpívá. Můj nejoblíbenější díl s Gilesem je Band Candy, kde se po čokoládových tyčinkách začnou všichni dospělí chovat jako puberťáci a Giles se dá dohromady s Buffyinou mámou.
Pošťuchování Spika s Buffy v Something blue a jejich přípravy na svatbu. Jejich výrazy, když zmizí kouzlo a oni zjistí, že se líbali. To je prostě nezapomenutelné.
Once more with the feeling a Spikova píseň. OMG
Asi bych psala donekonečna. Buffy je můj milovaný seriál. Scoobie parta mě bere za srdce, opravdu z toho jde cítit přátelství a pohoda, i když každou chvíli musí bojovat s démony a upíry a ještě zachraňovat svět.

perličky

Beruška (3 roky): Drobku, ty jseš srandovní, když seš nafučenej.

Beruška si chce obout tenisky s Pepinou. Vysvětluju jí, že si je sama neobuje, protože jsou tam roztahovací tkaničky. Stejně si je chce obout. Rozčiluje se, že jí to nejde.
Říkám: Kdyby sis vzala tenisky na lepíky, už je máš dávno obuté.
Beruška: Kdyby mi tatínek s nima pomohl, tak už je mám taky obutý.

Babička vysvětluje Berušce, ať je opatrná u poliček, že když jí rozbije vázičku, tak bude smutná a bude brečet.
Beruška: Ty bys pořád jenom brečela.