Marley a já - knížka nebo film?

V knihovně jsem si půjčila knížku Marley a já od Johna Grograna. Zhltla jsem ji za jeden den. Četla se skoro sama. Na konci jsem byla opravdu zdrcená. Já psa nemám ani nechci, ale trochu jsem Johnovi záviděla pevné pouto s Marleym. Tak jsem si řekla, že se konečně podívám na film, protože knížka byla strašně vtipná.

Ale film. Nuda. Knížka je o Marleym. Film byl o lidech, kolem kterých občas proběhne pes. Navíc oproti Marleymu v knížce byl ten filmový hotový andílek. Jennifer nevidím jako postavu Jenny, ale jako Jennifer Aniston a Owen Wilson, mám ho sice ráda, ale v tomhle filmu vypadal jako svůj děda s parukou. Takže film rozhodně nebrat. Místo toho se vrhnout na knížku

Marley mě naučil probouzet se každý den s nespoutanou chutí do života a radostí, užívat si každý okamžik a následovat své srdce. Naučil mě ocenit prosté věci - procházku lesem, čerstvý sníh, krátké zdřímnutí na zimním slunci. Jak stárnul a začínalo ho pobolívat tělo, naučil mě, jak je důležité neztrácet optimismus ani tváří v tvář nepříjemnostem. Hlavně mě poučil o přátelství, sebeobětování a především o neselhávající věrnosti.

Marley jako učitel a vzor. Je vůbec možné, aby pes - jakýkoliv, ale hlavně tak natvrdlý, divoký a neovladatelný, jako byl ten náš - mohl ukázat lidem, na čem v životě záleží? Jsem přesvědčen, že ano. Věrnost. Odvaha Oddanost. Jednoduchost. Radost. A také věci, na kterých nezáleží.

Někdy vám prostě musí pomoci pes se špatným dechem, ještě horšími způsoby a čistými úmysly a otevřít vám oči.