Já měla vydání z roku 1992 a přečetla ho mockrát. Teď ho nemůžu pro srovnání s novějším vydáním nikde najít. Ve stručnosti, hlavní hrdinky jsou čtyři sestry, Margaret a Josephine, kterým je šestnáct a patnáct, mají zaměstnání, aby vypomohly rodině, protože jejich otec je v občanské válce jako kaplan. Margaret pracuje jako guvernantka v bohaté rodině a Josephine jako společnice staré bohaté tety. Beth je velmi plachá třináctiletá dívka, která se učí doma, ráda hraje na piano a stará se o své panenky. Amy je dvanáct, chodí do školy, má umělecké sklony a protože je nejmladší, je také lehce rozmazlená. Jejich matka šije v dílně vojenské košile. Ačkoliv jsou chudé, a občas si na to stěžují, rozhodně se nenudí, dokáží se zabavit tím, že hrají divadlo, mají svůj tajný spolek a také se spřátelí se svým sousedem a jeho vnukem Teddym. Josephine se chce stát spisovatelkou, má spíš klukovské způsoby, taky si pořád stěžuje, že být holkou je otrava a s Teddym se stanou nejlepší přátelé. Sestry zažívají obyčejné dny i těžké chvíle, a big spoiler: knížka končí šťastným návratem otce.
1992
2009
Starší knížka měla velikost tak A5. Překladatelka přeložila většinu jmen do češtiny. Margaret byla Markéta, pak Josefína, bylo divné, když jí říkali Jo, Beth byla Líza a Amy zůstala Amy. Z překladu taky zmizela rodinná služebná Hana. Knížka byla přeložená velmi současným jazykem, strašně dobře se četla, i když oproti novému vydání jsem zjistila, že některé pasáže byly hodně zkrácené.
Novější vydání je přeloženo i s navazujícím dílem Dobré manželky, kde se sestry provdají. Když jsem viděla poprvé film, bylo mi patnáct, nemohla jsem pochopit, že si Jo nevzala Teddyho a strašně mě to rozčílilo.
Musím říct, že pokud bych četla novější překlad rozhodně by nepatřil k mým nejoblíbenějším. Některé výrazy a rozhovory, zvlášť ty namlouvací, jsou v dnešní době k smíchu. Zatímco starší překlad byl opravdu hovorový, tak novější je přesnější a starobylejší. To ale neznamená, že autorka nepíše s vtipem a nadhledem.
Knížka má duchovní nádech. Dívky se snaží, aby byly čestné, ctnostné a pracovité, aby si zasloužily dobrého muže a domov. I když to může znít hrozně, i v dnešní době má knížka co nabídnout. Na tom, že každý se potřebuje cítit užitečný a zábava se má vyvažovat prací, se nic nemění ani po stotřiceti letech. Také to, že občas člověk musí něco obětovat pro druhé a pracovat na sobě, stojí za přemýšlení.
Tohle si už hodně dlouho chci přečíst. Mimochodem jsem si dovolila tě nominovat: http://dalsiknizniblog.blogspot.cz/2013/10/liebster-blog-award.html
OdpovědětVymazatDíky za nominaci. Pracuju na tom.
OdpovědětVymazat