A dál?

Už i ten název článku je pitomý, ale momentálně mě žádný nenapadá.
Poslední dobou mi přijde, že všechno jde na levačku. Je to spousta špatných věcí, které se nějak hromadí a pak stačí i blbost, a mám pocit, že jsem všechno udělala špatně a za všechno můžu já. Kolikrát už jsem chtěla jenom se někam schovat a pořádně se vybrečet. Ale nejde mi to. Závidím všem, kteří můžou. Já nedokážu brečet, a přitom mi přijde, že bych to někdy fakt potřebovala.

Nejvíc témat k psaní článků mě napadá, když jedu autobusem. Rozvádím myšlenky, kolikrát mě zavedou někam úplně jinam, ale když sedím u počítače, nic mě nenapadá. Jenom samé nepoužitelné věci nebo mi dojdou slova.

Jsem člověk plný rozporů. Na střední jsem se tak bála s někým mluvit, že jsem se stala téměř neviditelnou. Ale když jsem už s někým, samozřejmě ne ze školy, mluvila, snažila jsem se působit sebejistěji než jsem se cítila, takže si o mě asi mysleli, že jsem namyšlená blbá kráva. Ve skupině lidí mi občas přijde, že doplňuji chybějící charakter. Chybí vtipálek, dokážu být vtipná. Chybí hysterka, budu hysterčit a tak dále. Vůbec nevím, kam jsem se chtěla tímhle článkem dostat. Fakt bych chtěla napsat něco chytrého, ale na to nemám mozek.

Doufám, že tímhle končí můj "psací" blok a stvořím něco smysluplného.