středa 10. července 2013

Dovolená, vychytávka na brýle a knižní zklamání

Tak mám po dovolené. Byli jsme v jižních Čechách na kolech. Letos nám vyšlo parádní počasí, ale zato nás mučili komáři. V lesích a kolem vody jich je teda požehnaně. Když člověk jede na kole, tak je to v pohodě, ale jak jsme zastavili, tak se na nás během vteřiny vrhli a stavět jsme bohužel museli, kvůli čekání na posledního nebo kvůli píchlé duši nebo když jsme se brodili při převádění kol asi dvacet metrů vodním jezírkem, které zatopilo žlutou turistickou trasu do Třeboně.

Děcka měly radost, že můžou jezdit loužemi a blátem, protože polní a lesní cesty nestihly vyschnout a na určitých místech to teda byly obrovské louže, a občas se někomu podařilo tam uvíznout a šlápnout si do blátíčka.
 
Letos jsme konečně zvládli dojet na Landštejn. Byl to šílený výšlap, nejdřív do krpálů do Nové Bystřice a pak jsme pořád stoupali dalších pár kilometrů. Zastávku jsme měli u válečných bunkrů a tam jsme se dověděli, že odteď to bude jenom z kopce a až poslední půlkilometr si vyšlápnem další kopeček. Když jsem sjížděla ty krpály, tak jsem v duchu řvala jenom doprdele, doprdele, to budu muset zase šlapat zpátky. Na hradě bylo krásně, stihli jsme šermířské vystoupení, Drobek se nechal vyfotit s mečem, vyběhli jsme na nejvyšší věž, teda děti vyběhly, my s Mužem jsme se plazili za nimi.
 
Oběd jsme si dali v restauraci Landštejnský dvůr pod hradem, mají tam hotovky a pro děti nafukovací hrad, trampolínu, klouzačky, různá odrážedla větší i menší, takže děcka se vyřádily. Cesta tam i zpátky byla 60km, na Landštejn jsme makali asi tři hodiny a zpátky do Staňkova jsme to zvládli za poloviční čas. A cestou zpátky, když jsme frčeli dolů, jsem si říkala, že jsem dobrá, že jsem ty kopce dala.
V bunkru na výklad jsme se taky zastavili, Drobkovi jsme koupili náboj do pušky jako suvenýr a Beruška si vybrala malovaný pohled s vojákama v boji. Po lese je bunrů víc, je i trasa a tak jsme jich ještě pár obešli, ty další jsou uzavřené až na jeden, který byl roztrhaný výbušninou, takže je vidět, jak široké jsou jeho stěny. Kluci ho samozřejmě prolezli.

V den odjezdu jsme na Landštejn vyjeli autem a ještě jsme stihli Představení dravých ptáků. Děti si mohly nechat na ruku přistát krkavce Ferdu, přelétával nad nimi výr velký a orel skalní. Bylo to zajímavé, výra jsme si mohli i pohladit a kdo byl odvážný, sedl si na lavici  ve dvojici a mezi nimi proletěl orel. Pán vyprávěl, že výr se dá těžko vycvičit, jelikož ve dne se všeho bojí, protože je to noční tvor a odhadoval, že za dobu než vycvičí jednoho výra, by vycvičil asi stopadesát sokolů. Výr Kuba taky nechtěl přelétat z ruku na ruku víc než třikrát. Pak, že je blbej, pokaždé třikrát a dost.
Kdo chtěl, mohl se nechat za čtyřicet korun vyfotit s vybraným ptákem na ruce a když jsme požádali, sokolník nám dal vypadnuté pírko z káněte.

Pak tahle vychytávka. Nosím brýle a v létě na sluníčku pořád mhouřím oči. Letos jsem zjistila, že existuje něco takového. Sluneční klip.
Prostě si to přicvaknu na brýle a je to. Ten můj byl z optiky za 200,-Kč a dostala jsem k němu i hadříček na čištění.

Na závěr moje zklamání. Od loňska čekám, že má letos v létě vyjít druhý díl z knižní série od Meg Cabot Abandon a na bux.cz jsem se dozvěděla, že v češtině nevyjde, kvůli malému zájmu o první díl. To je fakt sprostý. Když si vezmu, co za sračky se  běžně vydává, a když už vydám první díl, tak ty další by měly být povinnost, i když snad v menším nákladu. Jsem zklamaná a naštvaná.

Žádné komentáře:

Okomentovat