pondělí 22. července 2013

Vlci z Mercy Falls

Přečetla jsem trilogii Vlci z Mercy Falls. Mrazení, Váhání, Splynutí. Stáhla jsem si je v elektronické podobě, ovšem po  přečtení jsem ochotná si je zakoupit v tištěné podobě nejen proto, že mají nádherné obálky.

 
Hlavní hrdina Sam má tak trochu problém, že je většinu roku vlkem. Mění se vždy, když je příliš chladno, takže na začátku každé kapitoly je uvedeno, kolik je venku stupňů. V lesích okolo Mercy Falls Sam nepobíhá sám, je jich rovnou celá smečka. Nikdo z nich neví, kdy se promění a proměnu nemůže nijak ovlivnit.V kapitolách se střídá vyprávění z pohledu Sama a Grace a v druhém a třetím díle se dostanou ke slovu i Isabel a nový vlkodlak Cole. Colea jsem si zamilovala, roztříštěné umělecké duše jsou perfektní hrdinové, akorát mi leze na nervy to pitomé jméno, protože v češtině to teda zní hrozně. Ale v románech a ve filmech se vyskytuje hodně často, takže asi anglicky působí hodně mužně.
 
Sam je hodně velký klaďas, citlivý, chytrý, skládá písně, hraje na kytaru.

Poznal jsem lásku v letní čas, svou krásnou letní dívku
Celá je z léta stvořená, má krásná letní dívka
Jak rád bych prožil zimní dny s mou krásnou letní dívkou
Ale schází mi léta žár, má krásná letní dívko.
 Úsměvem slunce rozsvěcí, směju se jako dítě
Letošní léto patří nám i s horkem poledním
Z dlaně jí sálá žár, hřejivě pohladí tě
To léto patří nám, byť třeba poslední.

Grace je jedničkářka, nedělá problémy, doma uklízí, peče, vaří, pozoruje vlky, rodiče si žijí vlastní život, spoléhají se na její poddajnou osobnost.
 
Šest let to probíhalo stejně, podle neměnného vzorce: v zimě zne­klidňující přítomnost vlků a jejich ještě víc zneklidňující nepřítom­nost v létě. Nikdy jsem se nad tou pravidelností nijak zvlášť nezamýš­lela. Myslela jsem, že jsou to vlci. Prostě vlci.

Hodně jsem si oblíbila Isabel. V životě bych jí asi nemusela, ale v knížkách to vždycky potvora s dobrým srdcem hodně rozsvítí.
„Já nevím, o čem to mluvíš," křičela Isabel. „Za co se mi omlou­váš? Že si jen tak zmizíš? Nebo že ses nechal pokousat, to přede­vším? Za..."
„Za Chloe," přerušil ji chlapec.
Chvíli bylo ticho. „Jak to myslíš, za Chloe? Co s tím má ten pes co dělat? Nevíš náhodou, kde je?"
„Isabel, tys mě vůbec neposlouchala, nebo co? Někdy jsi vážně úplně zabedněná. Vždyť ti to povídám. Já zkrátka ve vlčí podobě ne­vím, co dělám."
Zakryl jsem si pusu, abych se nerozesmál nahlas. Jack jí sežral psa. „To chceš říct, že je... že jsi... Panebože, ty jsi ale pitomec, Jacku."
„Já za to nemůžu. Říkal jsem ti, jak to se mnou je. Nemělas ji pouš­tět ven."
„Máš vůbec tušení, kolik ten pes stál?"
„Propánečka!"
„Co mám podle tebe říct našim? Mami, tati, z Jacka je vlkodlak, a chcete něco vědět? Jak se ztratila Chloe, tak on ji sežral."
„Nic jim neříkej!" vyhrkl Jack. „Ostatně, myslím, že vím, jak se s tím vypořádat. Dá se to léčit." Zamračil jsem se.
„Léčit?" opakovala Isabel bezvýrazným hlasem. „Jak se chceš pro­sím tě vyléčit z toho, že jsi vlkodlak?"
Občas se v knize vyskytnou i lyrické pasáže popisování přírody, pocitů, Sam miluje Rilkeho poezii, jeho básněmi se kniha taky ozvláštňuje. Silný zážitek je i to, co Samovi provedli jeho rodiče, potom co byl kousnutý. Nezvykle je tu i hodně záporná postava, nebojím se říct, psychopatická vlčice Shelby, v lidské podobě se vyskytuje jen v Samových vzpomínkách. Třetí díl je opravdu dramatický, jde o život celé vlčí smečky i Grace, Sama a Colea. Líbil se mi otevřený konec. Nemusí být v každé knize ...a žili šťastně až do smrti.
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat